V květnu 2017 náhle zemřel bratr, s nímž jsem žila, zůstala jsem v domě zcela sama, stále vážněji nemocná a se zhoršující se invaliditou. A začaly se dít věci - tedy vedle jiného - četných zlodějů a podvodníků, kteří se slétli. Přišla jsem o desítky obrazů a mnoho, mnoho jiného, v podstatě jsem zůstala vyrabovaná a nakonec i jako majitelé rodinné nemovitosti je nyní již téměř čtyři roky zapsaná skupina ze Zlína - což vše bylo pro mne hlavní, osobní, znamenající v podstatě život nebo smrt oproti kauze s údajnými falzy obrazů, která běžela jen kolem mne a na níž jsem nahlížela zvenčí jako svědek, jako u množství jiného z oblasti výtvarného umění - viz TV zprávy na NOVĚ, kde mne reportérka zachytila na chodbě soudu v případu s několikanásobnou vražedkyní, která ke mne přijela jednu slunečnou sobotu, když jsem byla v plné ortéze po první ze tří operací skoliózy páteře. Přijela v bělostném tričku, které si den předtím dle svědků ještě vyprala, když jej měla potřísněné krví starého pána, kterého zabila sekáčkem na maso a ke mně přijela se třemi jeho obrazy: Pak jsem byla u soudu s vrahy několika podnikatelů, protože dva z nich ukradli také obrazy u pána, kterému svírali prsty do svěráku, aby jim odemkl trezor a hlavní z obrazů jsem jako jediná znala, tedy vedle známého pražského galeristy, který to popíral, ale přitom má obraz po dobu promlčení krádeže nepochybně schovaný, jak jsem soudu také vysvětlila. A bedlivě to poslouchali i vrahové, z nichž někteří budou postupně pouštěni na svobodu. Vedle pro mne důležitých krádeží a podvodů na mne, v nichž dominoval problém s rodinnou nemovitostí, se krátce po bratrově smrti děly věci i v záležitosti údajných falz - což ta kumulace všeho dohromady zároveň byla ochromující a vzájemně toho bylo využíváno. I všichni zloději a podvodníci toho před policií zneužívalii. Náhle mne tehdy začali bez ohlášení přepadávat novináři - s tím, že “přijeli za tou podvodnicí, která je namočena v podvodu s falzy obrazů, kde byla podvedena i herečka Bohdalová”. Ve skutečnosti jsem před lety přistoupila na to, že mi paní mohla nosit obrazy, které jsem hned přeposílala jednomu galeristovi - a to z toho důvodu, že obrazy byly mimořádně kvalitní a paní k nim rovnou nosila vždy až tak 5 posudků ke každému obrazu a to od autorů monografií daných malířů a materiálové průzkumy, což vše je určující. Novináři se evidentně neohlašovali, protože čekali, že se budu před nimi skrývat, utíkat před nimi či se zatajovat. Což byli překvapeni, že jsem je vždy přijala a snažila se vše vysvětlit, jak to opravdu je, protože přijížděli s velmi chybnými informacemi. Což jen ti inteligentnější přijali, jiní si trvali na svém. Byli většinou ze známých bulvárních novin, takže mi všichni radili, na jejich někdy až úsměvně zkreslené články nereagovat, že každý ví, že obsah těchto tiskovin je nepravdivý. Galerista však byl zvlášť namíchnutý na redaktora z Respektu, že i on přinesl tyto divné, zcela nepravdivé informace a chtěl na něj podat trestní oznámení. Jenže bylo jasné, že ani tento novinář si to nevymyslel, že všichni někde dostali nějaké divné nepravdivé informace - patrně s nějakým záměrem. Nakonec mne napadlo, že nejspíš ostravská policie svolala nějakou tiskovku, aby uvolnila na ně působící společenský tlak. Jak už jsem z některých měla pocit, že se domnívají, že jim něco tajím, tak mi přišlo, že úmyslně takto mylně informovali novináře, aby za mnou přijížděli a aby mně tyto nesmysly rozčílily natolik, abych prozradila něco, co tajím. Nevím tedy dosud přesně a s určitostí, koho za tuto úmyslně mylnou propagantu stíhat. Stále mám před očima, jak naposledy jsem byla schopná se pomocí francouzských holí po zlomenině nohy v koleni, jak mám po mnohaleté léčbě pokročilé trvalé rakoviny štítné žlázy již naprosto perníkové kosti a zhroucenou kostru, dobelhat do Policejního muzea v červnu 2019 na vyhlašování výsledků literárních soutěží České asociace autorů detektivek. A jak jsem tam konečně se doškrábala, tak z hloučku debatujícího vedení na mne zaměstnankyně muzea ukazovala a ostatním kolem ohlašovala: “To je ona!” Mám velmi dobrý sluch a slyším až za roh a jak jsem tam pak sklesla na sedadlo, tak jsem vyrozumněla z dalšího, že patrně paní z muzea asi četla ten dezinformující článek v Respektu. Paní, vyhlašující výsledky pak mluvila i o mé povídce s tím, že ale mám ten problém, a proto povídku nechala stranou a s těmi slovy se na mne s útrpností dívala a pokyvovala hlavou, netušíc, že problémy ano, ale se zloději a podvodníky a hlavně s tím, že se mne snaží vystěhovat z naší rodinné nemovitosti a za mnoho milionu ji prodat a mne šoupnout nejlépe do LDN, k čemuž již přemlouvali sociálního pracovníka, aby tak učinil. Advokát této zlínské skupiny, úředně vlastníci naši rodinnou nemovitost, chtěl zpočátku využít právě oněch podivných mne očerňujících článků a k prvnímu soudnímu stání ve věci mé žaloby o vlastnictví rodinné nemovitosti přinesl vypálené CD s články a to slavnostně předal soudkyni. Když však v tomto směru se nepodařilo ani mé obvinění, natož obžaloba, pak dokonce neuspělo ani příbuzným advokáta - notářem, připravené falzum listiny, s nímž mne měl otrokovický exekutor vystěhovat, tak advokát evidentně nechtěl zklamat své klienty neúspěchem a přišel na to, kde by mohl najít skulinku k mému obvinění. To je pro něj nezbytné, protože i on je ode mne předmětem trestního stíhání, spolu se svým příbuzným notářem a zlínskými, tak patrně, abychom si byli naroveň. Našel něco naprosto si protiřečícího s původním neúspěšným pokusem o obvinění, že jsem se měla obohacovat podvody a nyní najednou naopak jsem měla vědět, že si nemohu brát půjčky, protože bych neměla z čeho je splácet. Opravdu by se měla u nás logika víc vyučovat! Prostě když nebyla žádná možnost něco na mne najít v mém oboru, tak podal trestní oznámení, že jsem si v období 2016 - leden 2018 vzala půjčky, které jsem prý neměla v úmyslu splácet. A přestože sice jsem skutečně po všech okradeních přes všechnu snahu - takže i místo jídla, z čehož byla má onkoložka vyděšená, že mne příště už ani neuvidí - nebyla nakonec už schopná splácet, ale vše bylo naprosto ošetřené a insolvenční soud vše uznal k oddlužení dle novely pro invalidy a seniory, přesto mne policie skutečně obvinila a poslala mne za psychiatrem do Střešovické nemocnice, aby na mne vypracoval posudek, zda nejsem společnosti nebezpečná tím, že neznám hodnotu peněz. Psychiatr se díval dost překvapeně jak na mne, tak expresivní formulace advokáta zlínské skupiny, že je nutné zjistit, zda není třeba má detence, protože jsem společnosti nebezpečná. Prostě advokát by chtěl svým klientům zajistit mé vystěhování z rodinné nemovitosti. Navíc je třeba vzít v úvahu různé další souvislosti - shodnost příjmení advokáta zlínských s jejich notářem a s o generaci starším bývalým pražským starožitníkem, který ke mne v r. 1994 poslal trojici zkušených vykradačů. Za psychiatrem jsem byla už v létě a od té doby ticho po pěšině……. Na udílení cen České asociace autorů detektivek v r. 2019 zrovna v tak divně nepříjemné atmosféře jsem možná byla naposledy. V roce 2020 a 2021 jsem se pak už dostavit nemohla, protože má nemocnost a invalidita mi to už asi moc nebude dovolovat, ještě když se vyhlašování nekonalo v pro invalidu příhodném Policejním muzeu, ale v centru Prahy, kde bych měla problémy se zaparkováním a pak chodítkem, bez nějž již nesmím chodit.
